O této akci jsem se dozvěděl z informačního emailu,
které mi pravidelně chodí. V termínu této akce jsme si užívali dovolenou s Nikčou na Lipně. Tu jsme si trochu zkrátili, abychom mohli ve čtvrtek přijít a zúčastnit se. Při přihlašování jsem mohl zvolit triko s vlastním mottem. Vymyslel jsem si „Běhavej“ a do druhého řádku: „Toho jsem se bála“.
Registrovaní jsme byli a těšili se na akci.
V tréninkových prostorách Nike Na Příkopech jsem ještě
nikdy nebyl. Po vystoupání do prvního patra ve Slovanském domě, se před námi
rozprostírala prostorná tělocvična, kde probíhala registrace. Dostali jsme
nápoje na osvěžení a vystáli si krátkou frontu. Trochu mě zklamalo, že triko s mým
nápisem nebylo. Prý se nevyrobilo, kvůli velkému počtu znaků. Vzhledem k tomu,
že mi přišel mail s potvrzením a hláškou „chystáme ti triko s tvým mottem“
jsem to moc nechápal. Pro sebe si řeknu, že to nevadí. Jsem tu kvůli něčemu úplně jinému. Těšil jsem se, co se
na nás chystá. U registrace jsme se rozdělili do skupin podle výkonosti.
Převlékli jsme se v šatnách, dali věci do úschovny a šli se rozcvičit do
tělocvičny. Po krátkém rozcvičení v tělocvičně jsme po skupinkách vybíhali
do ulic. Dostali jsme se až na Letnou, kde na nás u kyvadla čekalo tréninkové centrum.
Na pódiu před námi předcvičoval neúnavný trenér něco, co se asi nejvíc
přibližovalo aerobiku. To všechny, kdo se ještě dostatečně nezahřál, zajisté
dostalo do varu.
5 skupin se rozdělilo na 5 stanovišť a šlo se cvičit. Na nás
vyšlo cvičení ve dvojicích s medicinbalem. Při přehazováním míče s dřepováním
a poté našlapováním na míč, postavený na zemi jsme vyhnali tepovku vysoko. Trenérka
nám svědomitě pomáhala dodržet správnou techniku. Posledním cvikem zde, bylo
přendávání míče ze stany na stranu, v poloze cca poloviční sklapovačky. Čekala
nás pauza na občerstvení, kterou jsme vždy rádi využili.
Ke cvikům na druhém stanovišti se využívalo velkých
pneumatik. Nejdříve jsme ručkovali po obvodu pneumatiky ve vzporu, poté jsme
poodstoupili, dali jsme si 50 výpadů a šli znovu k pneumatice. Tam jsme ve
vzporu opření o pneumatiku zvedali střídavě jednu, potom druhou ruku.
Následující výpady vzad už jsem dost cítil, ale před trenérkami, které nás skvěle
motivovaly jsem si nedovolil nic vypustit.
Třetí stanoviště obsahovalo činky Kettlebell a karimatky. S Kettlebellem
jsme dřepovali a na podložkách dělali sklapovačky.
Čtyřka znamenala vraždu pro moje nohy. Šlo o boxy, na které
jsme stoupali a zase sestupovali. Trenér mě hned poslal na ten nejvyšší box se slovy, že s tou malou bednou, kterou jsem si původně vybral si dělám p*del (vše samozřejmě v legraci a přátelském duchu). Se smíchem jsem odpověděl, že už jdu na tu velkou. Boj začal. Druhý z dvojice mezitím klikoval. Po třiceti výstupech jsme se vždy ve dvojici prostřídali. Díky hecování trenéra
jsem si sáhnul až na dno. Tohle bolelo hodně.
Byl jsem rád, že jsme před sebou měli běhání. Tam jsem nohy
opět rozhýbal. Šlo o pár variací běhu po rovinkách na louce. Bylo tam hodně legrace,
zvlášť při běhání ve dvojicích. Vrátili jsme se ke kyvadlu.
Všechny skupiny se zase sešli před podiem a společně se
protáhli.
Nakonec jsme si šli nechat udělat 3D fotku, ze které Nike
vytvořil video a každému ho poslal na email. K tomu jsme si vypůjčili botky
od moc milých hostesek. Fotil se start z dráhařských bloků, což byla super zkušenost.
Celkově na mě tato akce působila velice positivně, všude vládla dobrá a přátelská nálada. Ta mě nakazila ještě na několik dalších dní. Trochu jsem znervózněl, když Nikče přišlo video a mě ne. Pro jistotu jsem napsal do Nike přes facebook. Odpověď jsem dostal téměř ihned. Videa jsem se dočkal během pár dnů. Pokud ještě někdy v budoucnu taková akce bude, určitě se jí chci zúčastnit a doporučuji ji i vám. Děkuji za skvělý zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat