úterý 27. března 2018

Paris Fitbit halfmaraton 2018

Do Paříže jsme vyrazili v pátek odpoledne po práci. Z Prahy jsme se vymotali rychle. Po chvíli jsme v Plzni a za další na Rozvadově. Cesta dál ubíhala v pohodě až k německo – francouzským hranicím, kde padla mlha. Viditelnost je asi jen 5 metrů před nás. To není dvakrát příjemné. Raději zpomaluji a jedu na jistotu. Na tomto úseku jsme ztratili asi hodinu, ale do Paříže se nám přesto podařilo dorazit ráno.  Ubytování nám zajistil Yves, člen AR Paris. Bydleli jsme pár ulic od Eifelovky. Po chvilce na rozkoukání se vydáváme vyzvednout startovní balíčky. Pořádně jsme se projeli metrem (cca 50 minut) až do parku Vincennes. 


Přivítalo nás krásné slunečné počasí. Vyzvedávání startovních čísel bylo dobře organizované a tak jsme měli za chvilku vše vyzvednuté. Následovalo nezbytné focení a přesun na AR party. Servíroval se výborný kuskus s masem a zeleninou. Potkávali jsme členy AR z celé Evropy, mezi nimi i spoustu známých, které jsme poznali na předchozích závodech. Po pár seznámeních a klasických průpúovídkách o tom, odkud jsme a jak se těšíme, jsme se vydali do adidas storu na Champs-Elyses, kde pro nás adidas připravil závodní tílka s potiskem AR. To už se ale naplnil náš čas a s povděkem nasedáme na metro a míříme k našemu bytu. Po sprše jsem padnul za vlast, ani nevím jak jsem usnul. Po pátku v práci, 1000 km za volantem a celým dnem chození po Paříži už jsem toho měl plné kecky (adidas).

Ráno v 7 budíček. Převléct, nasnídat a hurá na start. Počasí se proti sobotě dost změnilo. Je zima a prší. Ranní projížďka metrem probíha sardinkovým stylem. Dav nás donese až na místo závodu. Před startem se ještě párkrát vyfotíme, uložíme batohy a běžíme na start. Zařadit se mezi víc jak 35 000 závodníků a jdeme na to. Start. Kapky deště nás doprovází celým závodem. Trať je zajímavá, členitá, místy se našlo i stoupání či seběh. Zejména pár míst na náplavce, kde se podbíhalo několik mostů navýšilo celkové převýšení. Pořád bylo na co koukat, ve směs se běželo mezi domy, kromě začátku a konce, kde byl park. Ze závodu si vždycky asi nejvíc vzpomenu na zimu a déšť. To ale neznamená, že by se mi nelíbil – naopak. V cíli jsme vyfasovali pláštěnky, polévku, čaj a něco málo k jídlu.


Po převlečení vyrážíme na další AR party, tentokrát tu nejlepší - pozávodní. Ta je ve velkém stylu, kromě hambáčů a různých drinků byla možnost, nechat si třeba zdarma udělat opravdové tetování. Na této party jsem už definitivně musel změnit názor na Francouze a zejména Pařížany, který nebyl valný. Tady je cítit přátelská nálada, ochota, radost. Pořád s někým mluvíme, přidáváme si přátele na facebooku, řešíme Pražský půlmaraton, maraton a Birell Grand Prix. Asi nedokážu spočítat, kolik lidí jsme na tyto závody pozvali. Zdravíme se s Milánskou skupinou, ptají se po Štěpánovi. Mírně fyzicky i společensky unaveni míříme k našemu bytu. Po převlečení ještě jdeme obhlédnout Eifelovku a okolí. Rovnou se navečeříme a mažeme spát.

V pondělí si na nás Paříž přichystala nádhermé počasí, a vynahradila nám zmoklý závod. Musel jsem na Montmartre a Sacre Couer. Tuhle část Paříže mám ze všech nejradši. Kouzelné dopoledne jsme zakončili v kavárně Cafe des Deux Moulins (Amelie z Montmartu). Pak už nasedáme do auta a vydáváme se na cestu zpátky do České republiky.

Chtěl bych poděkovat AR za možnost v Paříži startovat a celkově za možnost se všech těchto báječných závodů účastnit. 



Před startem:


Během závodu:





















Žádné komentáře:

Okomentovat