První Triatlon

Triatlon obdivuji již od první chvíle, kdy jsem zaregistroval, že tento sport existuje. Bylo to při olympijských hrách v Sydney. Kombinace plavání, cyklistiky a běhu ve mně budila respekt a obdiv. Desetiboj a triatlon jsou pro mě 2 královské sportovní disciplíny, ke kterým chovám největší respekt. Desetiboj asi v životě nevyzkouším, myslím, že moje vystoupení s tyčkou by bylo více komický, než sportovní výstup, o oštěpu, disku a skoku vysokém nemluvě.

Triatlon je ale jiný případ. Poměrně hodně běhám, na kole se taky občas svezu a plavat umím. Logicky jsem usoudil, že bych tedy mohl vyzkoušet triatlon. Když jsem zjistil, že je možnost startovat na mini Triprague triatlonu přímo v centru Prahy, neváhal jsem.  Trať je dlouhá 380 m plavání, 18 km na kole a 4,2 km běh.

Začal jsem chodit do bazénu jednou týdně, střídal jsem prsa a kraul. Běžně jsem za jeden trénink uplaval kolem jednoho kilometru. Na kole jsem začal jezdit hlavně do práce. Běhu se věnuji téměř každý den, tam jsem nic neměnil. Nechtěl jsem řešit neopren, na radu kamaráda jsem koupil plavky s nohavicemi, ve kterých jsem pak i jel na kole a běžel. V záchvatu paniky jsem pár dní před závodem řešil vypůjčení závodního kola, což jsem nakonec vypustil a rozhodl se jet na obyčejném kole s odpruženou vidlicí a polosilničními koly.

V pátek, den před startem, jsem si šel vyzvednout startovní balíček do Expa u Tyršova domu. Ve startovním balíčku jsem obdržel plaveckou čepici, startovní čísla, tašky na umístění věcí do depa, poukázku na pasta party a batoh. Přede mnou si vyzvedal balíček vousy zarostlý mazák, takže jsem poslouchal vše, co mu u výdeje balíčku vysvětlují. Při pohledu na ostatní závodníky, mě začalo přecházet nadšení, přeci jenom u běžců jsem zvyklý na hubenější až vyzáblé postavy, tady to byla „korba“ vedle „korby“. Začal jsem si uvědomovat, že to nebude procházka růžový sadem a že pokud nechci být poslední, budu muset pořádně makat. V expu jsem si dal výborné těstoviny al pomodoro, které byly al dente. Vedle ve stánku jsem si koupil gumový pásek na startovní číslo, který se zapíná kolem pasu (na kole je startovní číslo vzadu, na běh se přetočí dopředu). Po cestě domů jsem se ještě zastavil v sauně a trochu zrelaxoval.

Start sobotního závodu byl v 9 hodin ráno. V 8 hodin byla plánovaná rozprava. Uložení kol do depa bylo do 7:30. Auto jsem zaparkoval nedaleko Kinského zahrada. Z kola odšrouboval blatníky, sundal svítilnu a vyrazil jsem na něm ke startu. Při vstupu do depa jsem byl upozorněn, že mě tam pustí jedině s nasazenou přilbou, na které budu mít nalepena startovní čísla. To jsem udělal a vedl si kolo ke svému slotu pro kolo. Nervozita už pracovala na plné obrátky. Chvilku jsem si připadal jako jelimánek, okolo mě procházeli borci s nacvakávacími tretrami, profi koly a dresy. Vedle mě si postavil horské kolo vousatý kluk ze včerejška, což mě zase trochu uklidnilo. Prohodili jsme pár slov. Připravil jsem si věci na převlečení, které si vezmu, až doplavu. Tašku umisťuji na připravené věšáky se startovním číslem. Jdeme na rozpravu. Ta se koná na střeleckém ostrově, hned vedle startu plavecké části. Vysvětlují nám zde pravidla, jak se chovat v depu, kde se smí a kde se nesmí jet na kole, kdy mohu rozepnout a kdy musím mít zapnutou přilbu atd. Poté už se pomalu připravuji na plavání. Nechávám většinu startujících vlézt do vody přede mnou, přeci jenom jsem jeden z mála bez neoprenu. Pořadatel hlásí teplotu vody 16°C, což mohu hned při prvním krku do vody potvrdit. Není na co čekat. Vrhám se do Vltavy a plavu ke startu, který je uprostřed řeky. Je neskutečná zima. Doplaval jsem k jedné z bójí, která označuje pomyslnou startovní čáru. Kolem bóje visí chycených několik borců, když si mě jeden z nich všimne, posune se a nabídne mi, ať se také chytnu. Tento závodník slovy „Jsem zmrzlej jako hovno“ přesně vystihnul mé pocity. Naštěstí netrvalo moc dlouho a ozve se startovní výstřel.

Čelo závodu se okamžitě odpoutá od zbytku pole, ve které jsem i já. Pro jistotu volím prsařský styl, během závodu mám v plánu přejít do kraula. Je velká zima. Plavu s hlavou nahoře, otřesným stylem. Nejsem zvyklý plavat v řece, ani studené vodě. Vlny, které vytvořila skupina přede mnou, a plavba v protiproudu mi taky nepřidávají. Lituji, že jsem se plavání nevěnoval víc. Není čas rozebírat kde je chyba. Musím mininimalizovat ztráty. Po cca 150 metrech se konečně dostávám do tempa a již plavu relativně normálně. Před otočkou se dostávám přes tři závodníky. Snažím se plavat, co nejblíže bójím, abych naplaval co nejkratší vzdálenost. Mezi dvěma oranžovými bójemi na otočce je improvizovaná bóje z plastového kanystru. Plavu opět co nejblíže kolem ní, ale zachytávám se nohou o provaz, kterým je ukotvena ke dnu. V duchu vynadám sám sobě. Lehké zdržení, ale jsem opět volný. Dostávám se do směru po proudu řeky. Trvá to jen chvíli a jsem u břehu. Nejistě našlapávám na dno Vltavy, cítím bahno a kameny. Po pár vteřinách brodění vylézám na břeh a po koberci utíkám vstříc schodům na střeleckém ostrově. Na schodech předbíhám dva lidi a vbíhám do depa na Mostu legií.

V depu si beru tašku se svým číslem, vyndávám z ní tílko, boty, ponožky a startovní číslo. Kompresní tílko mi na mokré tělo nejde navléct. Jsem nervózní. Snažím se ho stáhnout dolů přes hrudník, ale prostě to nejde. Bojuji. Přijde mi to jako celá věčnost, v reálu to může být cca půl minuty. Tílko mám konečně na sobě. Rychle navlékám ponožky a boty. Zapínám si startovní číslo a mířím ke kolu. Hlavně si hned vzít a zapnout přilbu. Mám. Sundávám kolo ze stojanu a běžím ven z depa. Nasedám a vyrážím do prvního kola ze tří. Kolega vedle mě při nasedání upadne. Brzdím, snažím se mu podat ruku, ale zdá se, že pomoc nechce. Znovu vyrážím. Někteří borci kolem mě už jedou druhé, možná třetí kolo. Snažím se jich držet a využít aerodynamické výhody. Nemám šanci. Za chvíli předjíždím jen o něco pomalejšího cyklistu. Na rovině ve Strakonické ulici fouká vítr a cyklista mě předjíždí zpět. Zaháknu se za něj a držím se ho další kolo. Po další otočce vidím v dáli cyklistu, který jede zhruba stejným tempem jako my. Vyrážím ze stínu svého dosavadního vodiče a pokouším se v co nejkratším čase dojet závodníka před námi. Po půl kole se to podařilo. Mezi tím kolem několikrát prosvištěla skupinka rychlíků na závodních kolech. Jejich tempo se už ani nepokouším napodobit a jedu podle sebe. V protisměru vidím vousatého kolegu s horským kolem, mávneme na sebe a pokračuji do třetího kola. Tam se ze sebe snažím dostat maximum, ale žádná převratná rychlost to není. Podle rady kamaráda ke konci volím lehčí převod a zvyšuji frekvenci, občas jdu do stupaček, abych si rozhýbal nohy před během. Jsme u depa. Sesedám z kola. 18 km cyklistiky je za mnou.

V depu odkládám kolo do stojanu, sundávám helmu a běžím. Jelikož jsem jel na kole v běžeckých botách, ušetřím jedno převlékání. Mám na sobě plavky, tílko, číslo na gumovém pásku a boty. Po přetočení čísla dopředu jsem připraven. Vybíhám. Ztuhlé nohy si chvíli plácají o asfalt podle svého, připadám si, jako když běží Kačer Donald. To po chvilce přejde a dostávám se do tempa. Začínám postupně předbíhat jednoho běžce za druhým. Jelikož je běh moje silná disciplína, snažím se každého, koho předběhnu pozdravit, nebo pár slovy podpořit. Při náběhu na Žofín se mi rozvazuje tkanička. Zavazuji ji, předbíhám pána, který ztěžka oddechuje, a snažím se ho vyhecovat. Zdá se, že se rozběhnul. Opět tkanička, tentokrát na druhé botě. Zavazuji a mířím na náplavku. Předbíhám a zdravím všechny, koho potkám. Většina mi s úsměvem odpovídá. Přes Palackého most, Lidickou a pár dalších ulic se dostáváme do cílové rovinky na Janáčkovo nábřeží. Dobíhám do cíle, snažím se zdolat ještě posledního soupeře (slečnu), která je přede mnou. Když jsem vedle ní, slyším komentátora, který říká: „Bude Miroslav gentleman a pustí dámu před sebe?“. Lehce zvolním a dobíháme cílem bok po boku se slečnou. Komentátor vykřikne: „Je to gentleman“. S úsměvem vydechuji a podávám si se slečnou ruku. Konečně v cíli. Celkový čas 1:22:18. Čekal jsem, že to bude daleko lehčí, ale je mi dobře.

Při pohledu do výsledků zjišťuji, že jsem skončil 73. ze 111. účastníků. V dílčích hodnoceních jsem byl 87. v plavání, 90. na kole a 33. v běhu.

Do příště mám co dohánět, vím na čem zapracovat a na co si dát pozor. Doufám, že to nebyl můj poslední triatlon, ale teď je čas se zase chvíli soustředit na běhání. Na konci tohoto článku musím pochválit organizátory, vše bylo perfektně označeno, připraveno i vysvětleno. I pro úplného začátečníka, jakým jsem byl já, bylo vše v pohodě a neměl jsem žádný problém ohledně organizace.